Příběhy dofáků a dofaček

Když jsem se do DOFE zapojila, vůbec jsem netušila, kam až mě tahle cesta zavede. Začalo to plněním aktivit a jednou charitativní akcí, kterou jsem chtěla propojit naši školní komunitu. Dnes se z ní stala tradice. Právě tehdy jsem si uvědomila, že i jeden nápad může odstartovat něco mnohem většího. Díky DOFE jsem měla možnost zažít zahraniční expedice, mezinárodní projekty, besedy i stát se součástí týmu DOFE.

Jednou z aktivit, kterou jsem si zvolila, bylo čtení. Když jsem si v DOFE dala za cíl rozšiřovat si čtenářský horizont a objevovat nové žánry, spousta lidí by řekla: „Nuda, prostě jen čteš.“ Jenže realita? Třináct přečtených knih mě úplně vytáhlo z komfortní zóny. Přestala jsem číst pořád stejné žánry a otevřela se příběhům i názorům, kterým bych se dřív obloukem vyhýbala. DOFE mě nenaučilo jen více číst, ale hlavně dívat se na svět s otevřenější hlavou. Stejně silné byly i expedice. Každá byla úplně jiná, každá mě něco naučila a každá mi připomněla, že největší růst přichází ve chvíli, kdy člověk vystoupí ze své komfortní zóny.

Do DOFE jsem se zapojila hned po nástupu na střední školu. Program mě naučil nebát se stanovovat si odvážnější cíle a udělat první krok, i když si nejsem úplně jistá výsledkem. Díky tomu jsem se odhodlala oslovit neziskovou organizaci, začít s dobrovolnictvím nebo získat zkušenosti ve veterinární ordinaci, kde jsem si mohla vyzkoušet práci se zvířaty.

Velkou součástí mojí cesty bylo také jezdectví. Dříve jsem ho brala hlavně jako koníček, ale DOFE mě motivovalo pravidelně trénovat a posouvat se dál. Když mi trenérka nabídla možnost složit jezdecké zkoušky, připadalo mi to téměř nemožné. Přesto jsem výzvu přijala a dnes můžu s radostí říct: „Mám to!“ Právě DOFE mi ukázalo, že odvaha udělat první krok často vede k těm největším úspěchům.

DOFE mě naučilo, že velké cíle nevznikají přes noc. V každé úrovni jsem si nastavovala o něco náročnější výzvy. Od gymnastiky až po pravidelné běhání, od prvních nesmělých pokusů psát texty až po vlastní písně ve třech jazycích. Největší změnou ale byla trpělivost a vytrvalost, díky kterým jsem pochopila, že právě malé každodenní kroky vedou k velkým výsledkům.

Nejvíce mi dalo dobrovolnictví, kterému se věnuji jako vedoucí ve skautu. Práce s dětmi mě naučila improvizovat, být trpělivá a předávat dál hodnoty, které jsou důležité i pro mě samotnou. Nezapomenutelným okamžikem se stala stříbrná expedice, během které vznikla moje autorská píseň Never Try, Never Know. O rok později jsem ji měla možnost zazpívat princi Edwardovi při jeho návštěvě Prahy. To byl okamžik, který odstartoval moji autorskou hudební cestu.

Do programu DOFE jsem se zapojil hlavně proto, že jsem chtěl zkusit něco nového a posunout sám sebe. Vůbec jsem ale nečekal, do jakých bizarních i nezapomenutelných situací mě tahle cesta zavede. Dnes zpětně vidím, že největší změnou je moje sebevědomí. Naučil jsem se méně přemýšlet nad každým krokem, nebát se převzít iniciativu a jednoduše se vrhnout do nových výzev. Právě díky zkušenostem z DOFE jsem se dostal i na vysněnou univerzitu ve Velké Británii, kde budu pokračovat ve svém dalším rozvoji.

Jedním z nejsilnějších zážitků byla zlatá expedice. Cestou do Dánska se náš vlak během noci rozdělil a my se probudili v malém německém městečku, kde jsme rozhodně být neměli. Zachovat klid a společně situaci vyřešit byla možná větší výzva než samotná expedice. DOFE mi ale ukázalo, že i ty nejnečekanější překážky se dají zvládnout, když člověk neztratí hlavu.

Tím, že se rád posouvám a dělám věci navíc, mi to nedalo a DOFE jsem si založil. Byla to nová výzva. Rovnou jsem vybral zlatou úroveň a po rozpravě s mým vedoucím jsme spoustu z mých aktivit překvapivě velmi dobře s DOFE propojili, dali jim směr a také přidali cíle, o kterých bych předtím spíš jen přemýšlel.

Celkově si tak z DOFE odnáším větší organizaci, vytrvalost v tom co dělám, to že se dají propojit věci o kterých jsem si nejprve myslel, že to není možné a spoustu zážitků z expedice. Novým účastníkům bych rád vzkázal, ať se nebojí do DOFE zapojit, nemají co ztratit pouze získat a také je čeká spoustu nových nezapomenutelných zážitků.

Do DOFE jsem se zapojila v roce 2022 jako jedna z prvních účastnic na naší škole. Tehdy jsem ještě netušila, jak moc mě tahle zkušenost ovlivní. Díky programu jsem si vybudovala větší disciplínu, naučila se lépe pracovat v týmu, organizovat akce i vystupovat před lidmi. Velkou součástí mojí cesty se stal orientační běh. Z člověka, který ještě před dvěma lety neuběhl ani dva kilometry, jsem se postupně dostala až ke kvalifikaci na mistrovství České republiky.

Největší výzvou byla zlatá expedice na Mallorce. Pět dní s krosnou na zádech bylo samo o sobě náročných, ale okamžik, kdy jsme přecházeli strmou skalní stěnu vysoko nad mořem jen s pomocí lana, ve mně zůstane navždy. Právě tehdy jsem si uvědomila, že zvládnu mnohem víc, než jsem si kdy myslela.