Dobrovolnictví v útulku, herecký kurz nebo expedice s motýlem Pepou – to všechno jsou zážitky, které si odnáší z bronzové úrovně programu DofE Anna Pavlíková. Přiznává, že dlouho váhala, než se přihlásila, ale dnes už ví, že to stálo za to. DofE ji naučilo trpělivosti, vytrvalosti i dobrému time managementu a ukázalo jí, že zvládne i to, čeho se dřív bála.
Pamatuješ si, kdy jsi v DofE začínala?
Začínala jsem v létě 2023. Už dlouho předtím jsem přemýšlela, že bych se do DofE přihlásila, ale vždycky mi přišlo, že zrovna není vhodná doba a že počkám, až budu mít víc času, takže jsem to dlouho odkládala. Nakonec mi jednu srpnovou neděli kamarádka napsala, že se už přihlásila, takže jestli chceme dobrovolnictví dělat spolu, tak bych se konečně už měla taky přihlásit. A tak jsem to udělala. 😀
Co tě na programu zaujalo?
Že přiměje lidi dělat něco navíc a zároveň je motivuje v této činnosti vytrvat a zlepšovat se v ní. Například já v rámci dobrovolnictví chodila pomáhat do útulku, což mě moc bavilo. Ale nebýt DofE, asi by mě nenapadlo, že bych něco takového vlastně mohla dělat.
Kdybys to měla shrnout, co ti DofE dalo?
Mám teď třeba dost krásných vzpomínek a vtipných historek, které můžu vyprávět, poznala jsem skvělé lidi a vyzkoušela si nové věci, ke kterým bych se jinak sama od sebe asi nedostala.
Jak teď zpětně svou účast v programu hodnotíš?
Určitě pozitivně. Jsem ráda, že jsem se přihlásila a zkusila si to, moc mě to bavilo.
Mohla bys stručně shrnout, čemu ses věnovala na bronzové úrovni?
V rámci sportu jsem se věnovala běhání, jako dovednost jsem měla herecký kurz a dobrovolničila jsem v azylovém domě pro psy a kočky. Z toho jsem měla původně trochu strach, myslela jsem si, že pro mě bude velmi těžké po procházce pejsky vrátit zpět do útulku, zvlášť, jestli pejsci budou spíš chtít odejít se mnou. To se naštěstí nestalo, ukázalo se, že pejsci svůj nový domov mají tak rádi, že na konci procházky mě vždycky doslova táhli k domu, abych je náhodou nezapomněla vrátit.😅
Co nejdůležitějšího ses v rámci DofE naučila?
Vlastně dost věcí, takže je pro mě docela těžké vybrat jen jednu. Asi bych zmínila hlavně trpělivost a vytrvalost, které jsem během plnění jednotlivých aktivit potřebovala, a dobrý time management, abych stíhala všechny aktivity spolu se školou a dalšími povinnostmi.
Cítíš, že ses díky DofE nějak změnila nebo posunula?
Nemyslím si, že bych se nějak výrazně změnila, ale určitě jsem se posunula. Mimo jiné jsem si třeba zlepšila svoje prezentační schopnosti, ale hlavně jsem zjistila spoustu věcí o sobě. Měla jsem třeba strach, jak zvládnu expedici. Nejsem fyzicky úplně nejzdatnější, takže jsem z toho měla trochu obavy. Nakonec jsem expedici nejen zvládla, ale dokonce jsem si ji i užila a zjistila jsem, že dokážu víc, než si myslím.
V dobrovolnictví pokračuji i po konci bronzové úrovně
Myslíš, že některé zkušenosti, které jsi v DofE získala, využiješ i v budoucnosti? Nebo už jsi něco využila?
Už teď využívám dovednosti, které jsem se naučila nebo se v nich zlepšila díky hereckému kurzu. Pracuji teď totiž jako školitelka v jedné neziskové organizaci, která se snaží zvýšit zdravotní gramotnost Čechů a vzdělává veřejnost převážně v oblasti prevence. Chodím tedy lektorovat workshopy do různých firem a škol, takže se mi opravdu hodí spousta věcí z hereckého kurzu, jako třeba schopnost vystupovat a mluvit před větším obecenstvem, práce s hlasem, improvizace a další.
Daří se ti v některých aktivitách, které jsi dělala v rámci DofE, pokračovat?
Pokračuju ve venčení psů z útulku, mám tam své oblíbence, takže jsem je už nemohla opustit. 😊 Jen už tam nezvládám chodit tak často jako během plnění programu DofE. Také bych se moc ráda přihlásila na další herecký kurz, abych se v hraní mohla posouvat dál. Nějaký kurz jsem chtěla navštěvovat už tenhle semestr, ale kvůli škole mi to nevyšlo, tak doufám, že příští rok bude lepší. Jediné, u čeho vím, že v tom pokračovat nechci, je běhání. Nikdy jsem ho neměla moc ráda, ale myslela jsem, že během DofE mu přijdu na chuť. Což se nestalo, takže teď aspoň vím, co už rozhodně dělat nechci. 😀
Kdybys mohla vybrat jeden nebo dva zážitky, na které ráda v souvislosti s DofE vzpomínáš, co by to bylo?
Určitě na Pepu. 😀Během prvního dne expedice se k našemu putování přidal motýl. Nejdřív poletoval kolem nás, po chvilce asi sebral odvahu a šel se s námi seznámit blíž. Střídavě posedával na ramenou nebo hlavě všech členů našeho týmu a tímto způsobem s námi ušel podstatný kus cesty. Rozhodli jsme se ho tedy jako právoplatného člena naší skupiny pojmenovat (říkali jsme mu Pepa, jednohlasně jsme se shodli, že to je pravé jméno pro motýla) a prohlásili jsme ho za našeho maskota. Když se nás po čase rozhodl opustit a odletěl na nejbližší strom, tak jsme po něm na jeho počest alespoň pojmenovali tým.
A další zážitek, na který ráda vzpomínám, je z natáčení videí na kampaň pro DofE. V části, kde říkám, jakým aktivitám jsem se věnovala, se mnou měl vystupovat pes, krásný chrt jménem Hugo. Měla jsem ho držet na vodítku, jít s ním parkem a u toho vyprávět, jak jsem chodila venčit psy z útulku. Hugo se ale rozhodl jinak. Usoudil, že lepší než nechat se ode mě vodit, je utéct za svým páníčkem. A tak to udělal. V každém záběru. Působilo to celkem vtipně, když jsem vykládala o své lásce k psům a u toho jsem povlávala za utíkajícím Hugem. Když jsme pochopili, že tohle fungovat nebude, přemístili jsme se natáčet na lavičku. Mysleli jsme si, že sezení v klidu bude pro Huga snazší. Nebylo. Pořád se pokoušel utéct k majiteli. Po asi necelé půl hodině snažení se nám povedlo natočit aspoň trochu použitelný záběr. Který se ale nakonec vystřihl, takže Hugo se do závěrečného videa vůbec nedostal. 😅
Online plnění programu nebyla žádná nevýhoda
DofE si plnila v rámci online varianty programu. Jaké to vlastně bylo, vídat se s vedoucím spíš v online prostoru, a ne fyzicky?
No vzhledem k tomu, že jsem kvůli pandemii covidu-19 dokončila maturitní ročník online a pak jsem prakticky celý první rok vysoké školy studovala online a jinak než přes obrazovky svoje nové spolužáky ani neviděla, mi to ani nepřišlo nijak zvláštní. 😀Naopak, když jsem svého vedoucího Marka viděla poprvé naživo během natáčení videí pro kampaň DofE, tak mi to přišlo docela nezvyklé. 😅
Během mého plnění programu jsme si s Markem pravidelně volali nebo se vídali přes videohovor a psali jsme si, kdykoli jsem něco potřebovala, takže jsem neměla pocit, že bych byla nějak v nevýhodě oproti účastníkům, kteří se se svými vedoucími vídali fyzicky.
Co bys vzkázala někomu, kdo váhá, jestli se do DofE zapojit?
Řekla bych mu, ať to rozhodně zkusí. 😀 Určitě tím nemá co zkazit, může jenom získat – naučit se něco nového, poznat nové lidi, ale i sám sebe v nezvyklých situacích, posunout svoje hranice a získat nové zkušenosti.
