Publikováno: 14.07.2021

 Ahoj! Moje jméno je Honza a na začátku května jsme se spolu se dvěma kamarády – Michal a Radim, vydal do Krkonoš splnit si expedici DofE. Slunce, déšť, mlha a sníh. To vše v nejvyšším a snad i nejkrásnějším českém pohoří, které se pyšní mnohými krásami. Tři dny a dvě noci v horách. To pro nás byla naše DofE expedice!

Začínáme

Začínáme v samotném srdci západních Krkonoš – Harrachově. Odtud se rychle dostáváme k Mumlavskému vodopádu, který slyšíme už z dálky. Obdivujeme sílu vody, pořizujeme pár fotek a vydáváme se dál podél řeky, která díky dešti v předchozích dnech krásně šumí, a tak nám nastoupané metry příjemně utíkají. Kolem šesté hodiny večerní jsme na rozcestí u Čtyř pánů, tady chvíli vydechujeme a vzápětí pokračujeme po vyfrézované cestě k Labské boudě. Jde se skvěle až do chvíle, kdy skončí sněhové mantinely a my tak musíme dál rozbředlým sněhem. Naštěstí téměř metr a půl hluboká vrstva sněhu končí u Labské a my tak kolem Labského vodopádu pokračujeme po kamenné cestě. Výhledy na Labský důl a Zlaté návrší nám kazí velký mrak, který vzápětí začíná pohlcovat okolní vrcholy a i nás. Míjíme Martinovy boudy a zbývá nám poslední kilometr do cíle prvního dne – přístřešek Pod Smělcem.

Obsah obrázku sníh, exteriér, obloha, příroda

Popis byl vytvořen automaticky

Škrábeme se do kopce a už vidíme střechu našeho dnešního domova. Bohužel ale slyšíme i cizí hlasy a v mžiku poznáváme dalších šest turistů, kteří měli stejný nápad jako my. Popřejeme jim dobrou chuť k zrovna uvařené večeři a začínáme zvídat, zda neví o pěkném místě na spaní, protože už šest lidí v nouzové přístřešku je poměrně dost, natož další tři. Jeden nám hned odpovídá: „To máte nejlepší jít na Petrovky, maj tam takovou stříšku, možná nakonec lepší než tady“. Děkujeme za radu a bereme opět batohy na záda. Při odchodu nás oslovuje další se slovy: „Hoší, hlavně pamatujte na nejdůležitější pravidlo v horách – nechcípněte.“ i tuhle radu si bereme k srdci. S mírnou nejistotou toho, kde budeme dnes spát stoupáme k Mužským kamenům, když v tom se to stane.

Svitla nám naděje

 Obsah obrázku exteriér, obloha, západ slunce, příroda

Popis byl vytvořen automaticky

Mraky se roztáhnou a za námi se na nebi odehrává neuvěřitelná podívaná. Zapadající slunce si k nám nachází cestu a nám tím vzkvétá pocit, že přeci jen není tak špatně, jak se zdá a stoupá v nás víra, že popsaná stříška bude opravdu lepší než přeplněný přístřešek. Plni euforie zdoláváme Mužské kameny, Dívčí kameny a sbíháme z kopce k Petrovce. Zjišťujeme, že slíbená stříška je přímo před vchodem do boudy a tím pádem krytá jen třemi zdmi. Raději se domlouváme s boudařkou, která nás dokonce zve dovnitř. To ale zdvořile odmítáme a roztahujeme karimatky před prahem boudy. Hvězdy na obloze, mírný vítr a necelé dva stupně. To byla první noc našeho putování.

Druhý den

Obsah obrázku hora, exteriér, obloha, příroda

Popis byl vytvořen automaticky

Ráno svítí slunce a my v klidu snídáme, až kolem půl deváté se opět vydáváme na cestu. Procházíme kolem Špindlerovy Boudy a začínáme potkávat větší a větší skupiny převážně polských turistů. Pod Malým Šišákem je poměrně hodně sněhu, a tak kolem nás projíždí i běžkaři. V jedenáct hodin jsme u Poledního kamene, kde stejně jako ostatní volíme menší přestávku se svačinou. Odtud pokračujeme po Cestě česko-polského přátelství a pod námi se nám naskýtá úžasný výhled na Velký a později i Malý staw. Je krásně, a tak je vidět daleko do Polska. Jsme asi v nejnavštěvovanější části pohoří, a tak není divu, že je kolem Luční Boudy opravdu rušno. 

Do dnešního přístřešku bychom chtěli přijít jako první, a tak nám cesta na Klínovky rychlejším tempem trvá slabou hodinu. Podařilo se a novou útulnu máme pro sebe. Horský pramen, dřevěné lavice, prosklené čelo s výhledem do údolí, proti betonu před chatou si připadáme jako v hotelu. Jediné, co nám chybí, jsou dveře, ale to během chvíle řešíme bivakovacím pytlem. Vaříme si večeři, doděláváme videa pro DofE a těšíme se na západ slunce. Bohužel se ale od Pece žene velký mrak, který s sebou přináší i déšť. Zalézáme do přístřešku a sledujeme rychle plynoucí mračna nad údolím, zjišťujeme, že se na hory žene silný vítr a bouřka. To nejhorší by nás mělo minout, ale pro jistou jistíme nouzové dveře prkny a kameny. Nafukujeme karimatky a zalézáme do spacáků, ve kterých je nám příjemné teplo, a tak jen posloucháme, co na nás Krakonoš chystá a pomalu usínáme.

Co to bylo?

Hodinu po půlnoci nás všechny budí velká rána. Venku bychom teď být nechtěli, slyšíme déšť a silný vítr, který nám v nárazech buší do střechy. Provizorní dveře stále drží, a tak jediné nad čím přemýšlíme je plánované vstávání o půl páté, přeci jen mělo by to cenu do takového počasí?

Mlhavé ráno

Obsah obrázku exteriér, světlo, tmavé, oceánské dno

Popis byl vytvořen automaticky

Vstáváme před budíkem. Už jsme nemohli spát, proto se rozhodujeme, jestli opravdu vyrazit, i když to venku moc hezky nevypadá. Mrholí a je velmi hustá mlha, alespoň konečně pořádně vyzkoušíme bundy, říkáme si. Mokrým sněhem stoupáme k Chalupě na Rozcestí a dál po asfaltu k Výrovce, počasí je stále stejné. Za Výrovkou potkáváme podobné sněhové mantinely jako první den, ale tyhle jsou mnohem větší a díky mlze působí impozantně.

Za Luční boudou vstupujeme do Úpského rašeliniště. Jdeme sněhem a po tyčích, bez kterých bychom díky mlze brzy sešli z cesty. Pramen Úpy míjíme po dřevěné lávce, na jejímž konci nás čeká nemilé překvapení. Díky vyšší teplotě a nočnímu dešti se sníh proměnil v břečku, která nám v některých místech sahala až po kolena. Víme, že do cíle to není daleko, a tak se se snažíme místem co nejrychleji proběhnout.

O chvíli později už jsme u Slezského domu. Silně fouká, a tak nezasujeme kapuce a šlapeme poslední a nejvyšší kopec – Sněžku. Vítr valí mraky přes kameny, které lemují naši cestu. Přidržujeme se řetězů a už stojíme na vrcholu hory, Česka a zároveň i naší expedice! Díky kluci!

Obsah obrázku exteriér

Popis byl vytvořen automaticky

Závěrem bych chtěl poděkovat programu DofE a Středisku volného času v Trutnově za možnost a podporu v realizaci naší výpravy, dále pak firmě HUSKY, která nás dovybavila batohy a bundami, které nám ulehčili a zpříjemnili putování, za zmínku stojí i spacáky, které nám přes noc umožnili nabrat síly do dalších dní.

Výpravu do Krkonoš můžeme jedině doporučit, a to zejména v jarních měsících, kdy hory ještě nejsou tolik plné. Mějte se všichni krásně a přeji hodně parádních zážitků!

Sdílejte článek na:

We apologize if our English is not perfect. Our pages are automatically translated using DEEPL Translator. If you notice any mistakes, please email us at marketing@dofe.cz, and we will address them promptly.

close