David se vždy rád vzdělával. Díky nevhodnému přístupu učitelů na základní škole, kteří nahlíželi na žáky na základě jejich ekonomických poměrů, byl bohužel upozaďován a nedostalo se mu dostačené motivace. Díky těmto zkušenostem bylo pro něj těžké udržet si koníček a pro něco se dlouhodobě nadchnout. To se vše změnilo s příchodem na střední školu, kde se zapojil do programu DOFE. Účast v DOFE Davidovi poskytla motivaci, díky které právě zahajuje své studium na univerzitě v Anglii.
Jako dovednost přispíval David do školního časopisu s cílem stát se jeho šéfredaktorem. Tohoto cíle úspěšně dosáhl a dále začal psát články do místních novin. V rámci dobrovolnictví doučoval svou kamarádku angličtinu. Jako pohybovou aktivitu si zvolil jógu. Na konci kurzu měl možnost během hodiny tělocviku si se svými spolužáky jógu zacvičit a ukázat, co se naučil. Davidova závěrečná expedice se soustředila na čistění přírodních vod. Účastníky expedice však čekal malý zádrhel, jelikož jim voda vyschla, a tak se místo toho zaměřili na vaření ze zásob a natáčení dokumentu o okolí jejich školy.
David měl skvělou možnost moderovat jednu z DOFE ceremonií. Byla to pro něj výzva, jelikož veřejný projev ho znervózňoval. Díky DOFE svou obavu překonal, což se mu bude dále hodit i v jeho budoucím povolání učitele.
David si ze své účasti v programu DOFE odnesl mnohé. Začal se soustředit na své aktivity a věnovat jim plnou pozornost, aby dosáhl svých cílů. Získal odvahu a motivaci k tomu, aby dále pokračoval a vytrval ve věcech, které začne. Jeho píle a odhodlání ho vedly k přihlášení se na vyhlášenou katedru angličtiny v Yorku, kam ho také přijali. Velkou zásluhu na tomto Davidově úspěchu má jeho střední škola a DOFE, díky kterým objevil svůj talent, zapojil se do různých aktivit, začal hrát v divadle a napsal svou vlastní hru. Nebýt těchto podnětů, do takových aktivit by se nejspíš nikdy nepustil.
