DofE v Česku spouští novou kampaň na rozšíření povědomí o celém programu. Na sociálních sítích v následujících týdnech poběží krátké spoty, které nesou heslo „Nenech za sebe rozhodovat ostatní”. Součástí kampaně je i série grafiky, kde hlavní roli hrají samotní dofáci. Jako první představujeme zlatou dofačku, a dnes také vedoucí, Magdalenu Retychovou, která si zahrála právě ve spotu.
Zlatá dofačka Magdalena Retychová
Pamatuješ si, kdy jsi v DofE začínala? Co tě na programu zaujalo?
Poprvé jsem o DofE slyšela ve škole na hodině angličtiny, kde nám jej představili někteří účastníci. Celá myšlenka programu mě velmi zaujala. Trvalo mi poměrně dlouho se rozhoupat a do programu se zapojit, ale rozhodně to bylo nejlepší rozhodnutí, které jsem udělala. Dokázat si nastavit cíl a jít si za ním bylo něco, co mě lákalo. Chtěla jsem vyzkoušet nové věci, takže spojit si to s DofE bylo ideální.
Tvoje DofE cesta je úplně ukázková. Prošla jsi všechny úrovně, aktuálně čekáš na zlatou ceremonii, která bude tento rok. Kdybys to měla shrnout, co ti DofE dalo?
Dokázala jsem si vyzkoušet nové aktivity v různorodých oblastech a objevila jsem svou lásku ke sportu a rukodělným pracím. Díky DofE jsem navázala nová přátelství, která udržuji dodnes. S dalšími účastníky vždy rádi vzpomínáme na společná dobrodružství. Také bych neměla zapomenout na lepší time-management, kdy jsem si vždy dokázala najít čas na všechny aktivity.
Jak teď zpětně svou účast v programu hodnotíš?
Bylo to jedno z nejlepších rozhodnutí, která jsem kdy udělala. Mrzí mě jen jediná věc, že jsem s tím nezačala dřív. Byl to skvělý zážitek, v rámci kterého jsem si místy sáhla na pomyslné dno, ale vidět samotný progres je opravdu uspokojující.
Mohla bys stručně shrnout, čemu ses věnovala na jednotlivých úrovních?
Mé aktivity byly opravdu různorodé. V rámci dovednosti jsem pletla šálu, vyšívala a poté na zlatu jsem se vrhla na šití na stroji. Na bronzu jsem při sportu chodila na lekce pole dance. Chtěla jsem v něm na následujících úrovních pokračovat dál, ale bohužel přišel covid, takže jsem začala na stříbru běhat a na zlatu chodit pěšky. Při dobrovolnictví jsem vždycky doučovala, šlo o doučování angličtiny a matematiky.
Díky DofE se umím víc bavit s lidmi, které neznám
Co nejdůležitějšího ses v rámci DofE naučila?
Umím si nastavovat určitý cíl a jít si za ním. Toho teď využívám i na vysoké škole, kde je opravdu potřeba umět si rozvrhnout úkoly.
Cítíš, že ses díky DofE nějak změnila nebo posunula?
Určitě. Nebojím se jít do věcí po hlavě a více se bavit s lidmi, které tolik neznám. Z naší třídy jsem byla pomalu jediná, která se do DofE zapojila, takže jsem s sebou na žádné z expedic neměla „parťáka ze třídy“. Ale to mě nakonec donutilo se seznámit s novými lidmi.
Myslíš, že některé zkušenosti, které jsi v DofE získala, využiješ i v budoucnosti? Nebo už jsi něco využila?
Jasně, na stroji šiju dodnes. Nedávno jsem ušila běhoun na stůl a část cosplaye kostýmu na Con. Vrátila jsem se k pole dance a všechny základy se mi snáz vybavují.
Daří se ti v některých aktivitách, které jsi dělala v rámci DofE, pokračovat? Třeba v těch ručních pracích, které jsi dělala v rámci dovednosti?
Ano, stále mě ruční práce baví, jen jsem se od pletacích jehlic, jehel a vyšívacích kruhů přesunula k EVA foam (pozn. měkká, pružná pěnová hmota), skalpelu a lepidlu, se kterými vyrábím všemožné komponenty ke kostýmům. Jsou to jiné materiály, ale umět si rozvrhnout práci a postupovat podle plánu tady zůstalo. Zůstalo to se mnou stejně jako šicí stroj, na který teď kvůli škole není tolik času, ale i přesto si jej s láskou připravím a něco pěkného si ušiju.
Dofačka Magdalena Retychová u šicího stroje.
Kdybys mohla vybrat jeden nebo dva zážitky, na které ráda v souvislosti s DofE vzpomínáš, co by to bylo?
První, co se mi vybaví, je určitě stříbrná expedice, v rámci které jsme přespávali na hladomorně pod širým nebem. Okolo páté ráno se zvedl mohutný vítr s deštěm a my se museli schovat do mezipatra, kde jsme přečkali do rána. I přes menší zádrhely to byla akce se skvělými lidmi a úchvatnou atmosférou, která nás velmi spojila.
Pocit, když jsem došila svou první sukni, do které jsem dala kapsy a zip, a ta sukně mi padla jako ulitá, byl nezapomenutelný. Sukni si ráda vezmu i dnes na sebe.
Mám teď větší respekt a úctu k DofE vedoucím
Tvoje cesta s DofE neskončila dokončením zlaté úrovně. Proč ses rozhodla zapojit do DofE online jako vedoucí?
Když mi byla tato možnost představená, věděla jsem, že je to něco, co bych ráda dělala. Beru to jako takové uzavření kruhu celé mé DofE cesty, kdy mohu pomoci se do DofE zamilovat i dalším.
Teď vedeš šest dofáků, jaká je ta změna role z účastníka do vedoucí?
Občas mi i dnes připadá zvláštní nacházet se na druhé straně. Ze začátku jsem byla dost nervózní, ale věřím, že jsem se v tom zlepšila. DofE má skvělý tým, který se mě ujal a s každým případným problémem mi dokáže pomoci, za což jsem každému z nich moc a moc vděčná. Asi jsem si ze začátku neuvědomovala, co vše musí vedoucí řešit, je to obdivuhodné, teď mám určitě větší respekt a úctu ke všem, kteří umožňují mladým, aby se do DofE mohli zapojit.
V čem vidíš výhodu, že sis sama DofE prošla a teď pokračuješ jako vedoucí?
Určitě je to v tom, že dokážu účastníkům dát (nejen) své osobní rady a tipy do plnění programu. Už při první schůzce si máme co říct a cítím mezi námi takové navázání vztahu. Vrhnout se do něčeho nového je strašidelné, ale já už před nimi podobnou cestou šla a to, věřím, je něco k nezaplacení.
Co je pro tebe jako DofE vedoucí vůbec nejtěžší?
Samotný první kontakt s novými dofáky je asi dodnes to nejzáludnější. Každý nový účastník přichází jinak informovaný o tom, jak celé DofE funguje, takže celkové prvotní vysvětlení toho, co je čeká, je nejtěžší. Další schůzky jsou pak snazší, s každým se musí trošku jinak komunikovat, ať už se jedná o tempo, či samotné verbální a neverbální vyjadřování.
A co ti tato nová role dala?
Otevřely se mi nové možnosti, o kterých jsem ani nesnila. Seznámila jsem se se spoustou zajímavých lidí. Zapojila se do nových projektů, jako třeba Ambasadorská Akademie, kde rozvíjím nejen své znalosti a zkušenosti, ale taky jsem se tady potkala s dalšími inspirativními a zapálenými dofáky. Role vedoucího mi také dala smysluplné a naplňující trávení volného času, což se vždy hodí.
Jak je to časově náročné? Daří se ti to dobře skloubit se studiem?
Začala jsem jako vedoucí v září, což znamená, že mi sotva začal semestr. Takže na samotný začátek a přivítání prvních dofáků jsem měla času dostatek. Začít uprostřed semestru by bylo rozhodně náročnější. Jsem ráda, že se mi vše takto hezky sešlo a prvotní nejistoty a organizační komplikace jsem zvládla v dobu, kdy jsem nemusela tolik řešit práce a úkoly do školy.
Určitě mám velké štěstí, jelikož všichni moji dofáci jsou neskutečně šikovní, poctiví a samostatní. Přes Vánoce jsme si navzájem popřáli krásné svátky a přes toto období jsem se je snažila ničím nezahlcovat, přece jen… byly Vánoce. Samozřejmě, snažím se každému z nich dávat písemnou zpětnou vazbu každý týden k posunu v jejich aktivitách. Někdy si také zavoláme, ale teď přes zkouškové to bylo s voláním náročnější, ale všichni krásně pokračují dál a mám z každého z nich velikou radost.
Co bys vzkázala někomu, kdo váhá, jestli se do DofE zapojit?
Jdi do toho! Za zkoušku nic nedáš. Dokážeš se pustit do věcí, do kterých ses předtím obával*a pustit a třeba najdeš něco, co tě bude naplňovat.
