Program DofE má za sebou velmi úspěšný rok 2024. Loni se zapojilo historicky nejvíc účastníků, skoro devět tisíc. Bronzovou, stříbrnou nebo zlatou úroveň dokončilo téměř dva a půl tisíce mladých lidí. A po devíti letech došlo ke změně i v samotné národní kanceláři. V červnu do jejího čela nastoupila Gabriela Drastichová, dlouholetá ředitelka Nadačního fondu Českého rozhlasu a projektů Světluška a Ježíškova vnoučata. V tomto rozhovoru představujeme nejen ji, ale i plány, které má pro rozvoj DofE v České republice.
Pamatuješ si na chvíli, kdy jsi poprvé slyšela o programu DofE?
Budeš se divit, ale já jsem DofE poznala až v průběhu výběrového řízení, kdy jsem se o roli ředitelky Národního centra DofE ucházela. DofE jsem ale znala pod jeho prvním názvem EDIE, který získala cena v roce 1995. Pod záštitou ministerstva školství se tehdy zapojily první desítky škol v Česku. Mezi nimi bylo i Česko-anglické gymnázium v Českých Budějovicích, jehož jsem absolventkou. A EDIEho jsem znala hlavně jako program, který tam zprostředkovával studentům zkušenost s dobrovolnickou službou. A i dnes, kdy DofE znám o něco důvěrněji, je pro mě pravidelná dobrovolnická služba mladých lidí naprosto stěžejní součástí programu.
Už to bude zhruba rok, co jsi dostala nabídku na místo ředitelky DofE. Proč ses rozhodla tuhle práci vzít?
Těch důvodů se sešlo víc. Opouštěla jsem Nadační fond Českého rozhlasu a jeho báječné projekty Světluška a Ježíškova vnoučata v době, kdy oba dlouhodobé sbírkové projekty skvěle prospívaly. A já se mohla s radostí a vnitřním klidem ohlédnout za šesti lety smysluplné práce, za týmem, který stojí pevně ukotvený v poslání nadačního fondu, za vztahy s partnery, díky kterým mohl nadační fond měnit systém. Byla jsem připravená na změnu a chtěla jsem, aby to byla profesní změna, která pro mě bude příležitostí k učení se, která mi vytyčí nový směr a bude ambiciózní výzvou. Hned při prvním setkání se členy správní a dozorčí rady DofE jsem věděla, že jsem přesně to našla. 😊 V DofE byla příležitost k rozvoji, sdílené hodnoty i příjemně sebevědomé cíle.
Do DofE jsi přišla z Nadačního fondu Českého rozhlasu, vedla jsi projekty Světluška a Ježíškova vnoučata. Právě svět nevidomých jsi vyměnila za téma neformálního vzdělávání. Je něco, v čem si jsou tato dvě, na první pohled odlišná, témata podobná?
I ve Světlušce bylo mým tématem vzdělávání mladých lidí s hendikepem. To školní i neformální. Pro lidi s hendikepem je neformální vzdělávání příležitostí srovnat startovní čáru, příležitost najít si kamarády a zažít úspěch, který je zasloužený, a ne z lítosti. Proto je pro mě v DofE hlavním tématem nízkoprahovost programu. Aby se do DofE mohli zapojit mladí lidé z různých prostředí, podmínek, s různými životními příběhy, bez ohledu na to, z jaké úrovně startují. Prostě DofE pro všechny. 😊
A co tě naopak po nástupu nejvíc překvapilo?
Až po prvních návštěvách DofE center, škol a dalších organizací, kde DofE funguje, jsem si uvědomila, že DofE může spoluvytvářet kulturu školy, že může být prospěšné i pro učitele, výchovné poradce, preventisty, trenéry. Dává jim příležitost k často velice osobním setkáním s mladými lidmi, protože je vrací zpět k tomu, proč se jednou rozhodli být učiteli, být průvodci seberozvojem a dospíváním mladých lidí. A vlastně mě nepřestává překvapovat, čeho všeho jsou mladí lidé schopni, a taky to, kolik svého času jsou učitelé-vedoucí DofE ochotni těmto lidem věnovat jen tak. Protože v ně věří.
Ředitelka DofE Gabriela Drastichová.
V DofE je pro mě hlavním tématem nízkoprahovost
Říkáš, že rozvoj DofE teď plánuješ na období do roku 2030. Co jsou hlavní cíle, které máš jako ředitelka?
Jeden ze strategických cílů jsem už zmínila, a to je nízkoprahovost DofE. Vytvořit takové podmínky, aby se do programu mohli a chtěli zapojit i mladí lidé, kteří v seberozvoji doteď neviděli hodnotu. Ti, kteří nemají podporující okolí a potřebují impulz z venčí, který jim dodá odvahu dělat pro sebe i pro svou komunitu něco navíc. A pak je to vytvoření takového ekosystému, který umožní až 40 tisícům mladých lidí ročně plnit jednu z úrovní programu. Protože takový počet už může znamenat skutečnou společenskou změnu. A ta zodpovědnou a úspěšnou společnost.
Kdybychom tedy mohli v čase skočit do roku 2030, jak bys chtěla, aby DofE v České republice vypadalo?
Ten růst programu, o kterém jsem mluvila, je podmíněný tím, že budeme schopni dobře pečovat o dobrovolníky, učitele a další pracovníky s mládeží v DofE centrech a dáme jim takové nástroje pro práci s mladými lidmi, které je nebudou administrativně zatěžovat, ale umožní jim soustředit se na roli průvodce. Budoucnost je určitě v digitalizaci, automatizaci a zapojení AI asistentů, kteří budou pomáhat se zápisy, budou pozorně sledovat aktivitu účastníků v programu a hlídat pravidla, která jsou závazná pro všechny účastníky. Přála bych si také, aby se nám podařilo DofE dostat do nabídky předmětů na Pedagogických fakultách, a ve školách tak bylo více učitelů, kteří budou mít tento způsob práce s mladými lidmi zažitý a budou na sebe organicky vázat další kolegy a kolegyně ze sborovny.
A když se zastavím u letošního roku 2025. Jaké jsou cíle pro tento rok?
DofE je dnes v bezmála 400 organizacích, školách, dětských domovech, nízkoprahových klubech, domech dětí a mládeže, výchovných ústavech. Abychom všem vedoucím, kteří o program v DofE centrech pečují, mohli být kvalitní metodickou podporou, potřebujeme se opřít o pomoc těch DofE center, které v regionech prospívají nejlépe a mohou být centry učících se komunit. Takových bychom chtěli v tomto roce vybudovat 12 a kolem nich pak skupiny DofE center, které se budou vzájemně podporovat a inspirovat. Máme před sebou také rok, kdy si připomínáme 30 let výročí DofE v České republice, což je krásná příležitost znovu odvyprávět příběh DofE, jeho hodnoty a poslání.
Příběh kluků, nad kterými nezlomili hůl
Chystá DofE ke kulatým narozeninám nějaké oslavy?
Myslím, že narozeninové oslavy jsou důležité hlavně pro nás jako tým, který DofE v Česku rozvíjí. Je to příležitost k ohlédnutí se za dobře odvedenou prací. Vždyť v roce 1995 DofE jako EDIE začínalo na 30 středních školách. Dnes je jich více než 380, které zapojují na 9 tisíc mladých lidí ročně do programu. Součástí oslav bude ceremonie ve Zlíně, kde oslavíme úspěchy bronzových a stříbrných dofáků a dofaček, a kterou si připomeneme Gymnázium Zlín – Lesní čtvrť, které bylo prvním DofE centrem v České republice. Celý rok budeme věnovat příběhům absolventů DofE, kteří se k nám dnes vrací jako patroni, podporovatelé nebo vedoucí DofE.
Který moment ti během vedení DofE zatím udělal největší radost?
Mám upřímnou radost z týmu Národního centra DofE. Chvíli nám trvalo, než jsme se vzájemně poznali, pochopili způsob práce, ale znovu se mi potvrdilo, že soulad musíme mít především na hodnotách, a to když se zadaří, tak do práce vstáváte s radostí.
Existuje nějaký mladý člověk, jehož příběh v rámci DofE tě osobně zasáhl nebo inspiroval?
Nejvíc mě zasáhl příběh kluků z Dětského domova v Bystřici pod Hostýnem. Kluků, nad kterými kde kdo zlomil hůl. Ale nikoliv jejich vychovatelé a učitelé, kteří jim věří a nabídli jim cestu. Ti, kteří se po ní vydali, opouští hrdě domov s odznakem DofE na tričku jako „dofáci“, protože těmi v ten okamžik jsou.
A nejvíc mě inspirovala kolegyně Naďa. Je zlatou absolventkou DofE. Úžasně schopná, empatická a vytrvalá mladá žena. Prošla si cestu účastníka DofE, pak se zapojila jako ambasadorka, pokračovala jako regionální manažerka a pečovala o DofE centra, a nakonec stála před výzvou velkého projektu Stand By Me, který ve spolupráci s DofE Rumunsko a Slovensko s podporou UNICEF dovedla k velkému úspěchu. A dnes se věnuje kromě jiného také rozvoji mladých DofE ambasadorů, protože ona jednou z nich také před lety byla. 😊
Kdyby sis mohla vybrat jeden cíl, který by sis dala v rámci oblastí DofE – sport, dovednost nebo dobrovolnictví. Co by to bylo?
Chtěla bych uběhnout 5 kilometrů bez přestávky. Teď běhám dost po indiánsku. 😊 Chtěla bych se naučit španělsky tak, abych zvládla běžnou komunikaci na dovolené. Chtěla bych v našem městě vytvořit příležitosti pro dobrovolnickou službu pro děti na základní škole. Držte mi palce!
A kdybys měla být na chvíli účastnice programu a měla bys naplánovat expedici. Jak by vypadala a co by bylo jejím cílem?
Nedávno jsem se vrátila z Ghany a nemohu ji pustit z hlavy. Takže bych expedici naplánovala právě do Ghany, která je bezpečnou a nesmírně autentickou africkou zemí. A chtěla bych svým expedičním přátelům ukázat život bez příkras, nechat je zažít bezprostřednost dětí ve školách, pozvat je na místní sněhově bílou svatbu a třídenní pohřeb, nadchnout je pro řemeslnou zručnost a podnikavost Ghaňanů. Přidáte se?
O GABRIELE DRASTICHOVÉ
Gabriela Drastichová přišla do DofE z Českého rozhlasu, kde šest let vedla jeho nadační fond a mimořádně úspěšné sbírkové projekty Světluška a Ježíškova vnoučata. Jejím původním profesním zázemím bylo vzdělávání dospělých se zaměřením na pedagogy a pracovníky veřejné správy, později i vzdělávání ve firemním prostředí. Zkušenosti získané v akademickém a korporátním světě využila následně v neziskovém sektoru, kde se věnovala tématu vzdělávání a zaměstnávání znevýhodněných skupin, podpoře sociálních a technologických startupů a zavádění principů udržitelného podnikání do strategií firem.
