Eliška Mayerová se i přes počáteční obavy, že nebude schopna se DOFE aktivitám pravidelně věnovat, do programu přihlásila a splnila si tak svůj sen.
Na bronzové úrovni si jako dovednost Eliška vybrala focení a po šesti měsících uspořádala vlastní malou vernisáž. Byl to pro ni splněný sen! Vernisáž začala ve školní knihovně a poté se dokonce přesunula do prostor zámečku hostivické radnice. Při plnění stříbrné úrovně se jako dovednost učila nepálsky. Brzy však zjistila, že oficiální nepálštinu v budoucnu nevyužije, jelikož plánovala jet do oblasti, kde žijí Gurungové, kteří mluví svým vlastním nářečím. Eliška se naučila základní fráze a poté začala hrát na hudební nástroj zvaný kalimba.
Při plnění bronzové úrovně byla také dobrovolnicí v domově pro seniory. Ten jejich spolupráci přerušil, a tak začala sbírat odpad v lese, jelikož ráda něco dělala pro přírodu. Na stříbrné úrovni Eliška doučovala svou kamarádku francouzštinu.
Ze všech DOFE aktivit byl sport tou největší výzvou. Na bronzové úrovni začala od základů cvičit jógu s pomocí mobilní aplikace. Nadšení pro tuto aktivitu ji popadlo natolik, že s jógou pokračovala i na stříbrné úrovni. Pravidelně cvičila pozdravy slunci.
Bronzové expedice byly pro Elišku a její tým zkouškou, během které zažili pár krušných chvilek začátečníků, kterým se však dodnes smějí. Stříbrná expedice byla netradiční, jelikož se svým týmem vyrazila v zimě na sněžnicích na Šumavu. Tato expedice byla pro všechny naprosto nezapomenutelným zážitkem, na který všichni rádi vzpomínají.
Eliška se dále zapojila jako člen do DOFE klubu a nyní je součástí jeho vedení. Díky tomu potkala spoustu nových a inspirativních přátel. Skrz plánování klubových akcí a výpomoc během ceremonií a jejich moderování, což pro ni bylo velkou výzvou, získala velmi cenné zkušenosti. Díky DOFE také zesílil její vztah k dobrovolnictví, kterému se snaží věnovat hlavně když cestuje. První takovou zkušeností byla její cesta do Nepálu, kde strávila měsíc a jako dobrovolnice pomáhala v jedné horské vesničce s výukou angličtiny. Poté byla jako dobrovolnice v oslím útulku na Krétě. Nebýt jejích zkušeností z DOFE, tak by se nejspíš do podobných věcí nepustila.
Program DOFE představuje pro Elišku sám o sobě velkou výzvu a vděčí mu za to, že se díky němu naučila podobné výzvy přijímat. Pochopila, že když člověk po něčem opravdu touží, usiluje o to a sám si věří, tak toho může skutečně dosáhnout. „DOFE znamená překonávat sama sebe, posouvat vlastní hranice a plnit si i ty nejodvážnější sny.“
