Ve čtvrtek 2. března proběhla v Rytířském sále na Nové radnici v Brně slavnostní bronzovo-stříbrná ceremonie Mezinárodní ceny vévody z Edinburghu (DofE). Počet oceněných byl vskutku rekordní, celkem bylo za své úsilí v průběhu plnění programu odměněno 118 mladých lidí, 106 z nich získalo bronz a 12 stříbro.
„Jsem ráda, že město Brno tento program podporuje již od roku 2017. Jsme opravdu pyšní, že máme s DofE podepsané memorandum o spolupráci,“ komentuje ceremonii brněnská radní Irena Matonohová. Kromě ní se jako předávající ceremonie účastnil také náměstek primátorky pan Jaroslav Suchý a vedoucí odboru školství pan Petr Hruška. Ve svém proslovu k dofákům paní Matonohová zdůraznila významnost dobrovolnictví: „Jsem přesvědčená o tom, že je potřeba pomáhat všem, kteří to potřebují, proto jsem ráda, že se tento program na dobrovolnictví zaměřuje.“ Paní radní také zmínila důležitost expedic: „Expedice vás učí reagovat kreativně, okamžitě a neobvyklým způsobem, a to je nejlepší příprava do života. Je to příprava na Vaše budoucí povolání, a proto je ten program tak cenný, naučí vás to, co si ze školy neodnesete.“
Nezkusíš, nevíš
To je životní motto a také název písně, kterou složila stříbrem oceněná dofačka Amélie Šimůnková. „Inspiraci k napsání této písně jsem získala na samotné stříbrné expedici, kdy nás nečekaně na hřebeni zasáhla bouřka. Do konce expedice jsem pak měla píseň hotovou.“ Amélie během plnění programu pracovala jako dobrovolnice ve skautu, kde vedla oddíl malých dětí, zdokonalovala se ve hře na hudební nástroje a v neposlední řadě také běhala. „V současné době už plánuji zlato. I nadále se budu věnovat skautingu. V oblasti hudby se chystám komponovat více vlastních skladeb. Písničky píšu v angličtině a někdy i ve francouzštině. Trochu těžší to bude s tím běháním, protože mám problémy s koleny.“ Améliin životní sen je stát se zpěvačkou a zpívat před velkým publikem.
DofE očima vedoucího
Jedním z řečníků na brněnské ceremonii byl také pan Jaroslav Šrejma, vedoucí z Gymnázia Moravský Krumlov, který o DofE řekl: „V DofE je něco kouzelného, jak jinak si mám vysvětlit, že mi najednou nevadí probudit se nad ránem v -2 °C, stejně tak neremcám, když se mi na zádech v rámci cvičné expedice kolébá ten největší batoh se suverénně nejhůře sbaleným stanem ze všech. Trochu jiné kouzlo pak mají situace, když stojíte v místě setkání s naší expediční skupinou a když mi volají rodiče, jestli jejich děti už v pořádku dorazily. Tato situace se dá shrnout do tří kouzelných slov: nevím, neví, vím. Nevím, kde moji dofáci jsou, neví to ani oni sami, ale vím, že mají dvě hodiny zpoždění a že to rodičům rozhodně nepovím.“ Poznávání neznámého a učení se spolehnout se na svůj orientační smysl je prostě nedílnou součástí expedic.
