Po úspěšně dokončené bronzové a stříbrné úrovni DofE teď šestnáctiletý Jakub Rafoth plní zlatou úroveň. A je také jednou z tváří kampaně DofE „Nenech za sebe rozhodovat ostatní“. Co se díky DofE naučil a proč by účast v programu doporučil?
Pamatuješ si, když jsi v DofE začínal? Proč ses rozhodl přihlásit?
Program DofE jsem začal na začátku deváté třídy. Zpočátku jsem moc netušil, o co přesně jde – věděl jsem jen, že se chodí na expedice a že je potřeba pravidelně plnit různé aktivity. Díky kamarádům, kteří se do DofE nadšeně přihlásili, jsem se rozhodl přidat se k nim a zjistit, o co vlastně jde. Turistika mě vždycky bavila a doufal jsem, že mi DofE nejen umožní věnovat se jí víc, ale také mi pomůže alespoň na chvíli uniknout od školy, která zabírá většinu mého volného času.
V DofE jsi prošel bronzem, u stříbra teď čekáš na ceremonii a začal jsi plnit zlato. Kdybys to měl shrnout, co ti DofE dalo?
Hned během prvních několika měsíců v programu DofE jsem si všiml, že se víc věnuji běhání. Nevynechal jsem jediný týden, kdy bych si nezaznamenal své tréninkové hodiny. DofE mi pomohlo nejen s lepším plánováním času, ale také s udržováním kontaktu s kamarády. Pravidelně jsme se setkávali, společně plánovali expedice, připravovali se na ně a diskutovali o celém programu. Po absolvování dvou oficiálních expedic a dvou přípravných jsem získal nejen cenné zkušenosti s pobytem v přírodě, ale také se naučil lépe spolupracovat v týmu, překonávat výzvy a posouvat své vlastní hranice. Program DofE mě motivoval k vytrvalosti, disciplíně a lepší organizaci času, což jsou dovednosti, které mohu využít i v běžném životě.
Jak teď (trochu) zpětně svou účast v programu hodnotíš?
Během posledních dvou let plnění bronzové a stříbrné úrovně jsem se věnoval aktivitám, do kterých bych se za běžných okolností nepustil. I přes rostoucí školní povinnosti jsem rád, že jsem si našel čas na sportování a nové výzvy, jako bylo například dobrovolničení ve školním ateliéru výtvarky, kde jsem pomáhal s úklidem výtvarné učebny. Díky DofE jsem si vytvořil pravidelný režim a plnil aktivity každý týden, což mi pomohlo udržet disciplínu a zabránilo tomu, abych některé aktivity vynechával.
Mohl bys stručně shrnout, čemu ses věnoval na jednotlivých úrovních?
V prvním roce v DofE při plnění bronzové úrovně jsem se věnoval němčině, běhání a několikrát měsíčně pomáhal s vedením dětského oddílu, kam jsem sám chodil od svých osmi let. Minulý rok, při plnění stříbrné úrovně, jsem se zaměřil na figurální malbu, pravidelné návštěvy posilovny, běhání a dobrovolničení ve školním ateliéru výtvarky.
Dobrý výběr aktivit plnění DofE dost usnadnil
Co nejdůležitějšího ses v rámci DofE naučil?
Pro mě byla nejdůležitější věcí pravidelnost a plnění aktivit včas na týdenní bázi. Na začátku se mi zdály tři hodiny aktivit týdně jako něco téměř nesplnitelného, ale postupem času jsem si uvědomil, že když si člověk vybere aktivity, které ho baví a zajímají, dá se toho dosáhnout mnohem snadněji.
Myslíš, že některé zkušenosti, které jsi v DofE získal, využiješ i v budoucnosti? Nebo už jsi něco využil?
Díky dvěma expedicím ročně, na které jsme se jako tým vždy několik týdnů dopředu připravovali, jsem se naučil nejen lépe balit nalehko, ale také efektivně pracovat s mapou a co nejlépe se orientovat při přesunu z bodu A do bodu B. Tyto dovednosti jsem od začátku DofE již několikrát využil – například když jsme se s kamarády vydali na puťák, ale také i dokonce v některých hodinách zeměpisu.
Zlepšil jsem se v komunikaci a spolupráci s lidmi
Cítíš, že ses třeba díky DofE nějak změnil nebo posunul?
Už od začátku jsem se začal cítit samostatnější a měl jsem skvělý pocit z toho, že si sám dokážu sledovat a zapisovat aktivity. Posunul jsem se v mnoha ohledech – nejen ve zdokonalování německého jazyka, ale také ve spolupráci a komunikaci s lidmi, což považuji za jednu z nejdůležitějších dovedností, které se člověk může v mládí naučit. Díky DofE jsem si také uvědomil, jak důležité je stanovit si cíle a pracovat na jejich dosažení – klidně i pomalu, ale vytrvalostí a pravidelností. Tohle se hodí nejen ve studiu, ale i v osobním životě.
Daří se ti v některých aktivitách, které jsi dělal v rámci DofE, pokračovat?
Dodnes pokračuji v německém jazyce, běhání a pravidelných návštěvách fitka. Letos, při plnění zlaté úrovně, jsem se zaměřil na vaření jídel, která jsem ochutnal v restauracích. Zjistil jsem, že je zajímavější si dopředu nakoupit suroviny a propojit vaření, které mě baví, s plněním jedné z aktivit v DofE. Tato dovednost se mi určitě bude hodit v budoucnu a neplánuji s tím přestat. Navíc kvůli celiakii mě dobré jídlo bez lepku bude vždy zajímat.
Kdybys mohl vybrat dva nebo tři zážitky, na které rád v souvislosti s DofE vzpomínáš, co by to bylo?
Určitě by to byly expedice, na které jsem se vždycky těšil. Pár dní strávených v přírodě s kamarády, ať už o víkendu, nebo během školního týdne, mě vždy bavilo. I když nebylo snadné nosit na zádech stan, jídlo a veškerou výbavu, vždycky jsme našli způsob, jak si to užít a něco si z toho odnést. Druhým zážitkem, který se mnou zůstal, bylo sblížení se s lidmi, se kterými jsem nějakou dobu neměl kontakt. To se stalo před dvěma lety, když jsem se vrátil k oddílu, kde jsem dříve trávil část svého týdne. Díky tomu jsem znovu navázal vztahy, které bych jinak možná ztratil, a dodnes se s kamarády z oddílu pravidelně potkáváme. Třetím nezapomenutelným zážitkem byla možnost vyzkoušet si nové dovednosti, které bych si jinak neosvojil. Ať už šlo o organizaci aktivit, plánování expedic, nebo zdokonalování se v německém jazyce a vaření, všechny tyto zkušenosti mi pomohly nejen v DofE, ale i v běžném životě.
Expedice pro tebe ale asi nebyly ničím novým, už dřív jsi chodil do turistického oddílu. Nebo tě v něčem překvapily?
Už odmala jsem jezdil na třítýdenní tábory do Novohradských hor a na víkendové výpravy po Česku. Většinou jsme cestovali s batohy, ve kterých jsme si nesli spacáky a jídlo, a kdybych to měl přirovnat k expedicím DofE, nenašel bych mezi nimi velký rozdíl. Jediné, co mě překvapilo, bylo to, že nás na skoro každé expedici – ať už cvičné, nebo finální – zastihl déšť, mlha nebo silný vítr. Naštěstí jsme měli i krásné dny, a nic nás nikdy neodradilo od toho, abychom si expedice naplno užili. Expedice DofE jsou ale přece jen o něco náročnější, hlavně kvůli tomu, že si dopředu musíme přesně naplánovat trasu, místa na přespání, kolik kilometrů ujdeme a kde si po cestě dáme jídlo. Momentálně plánujeme zlatou expedici do Nízkých Tater v červnu, tak uvidíme, jak se nám tahle výzva podaří!
Motivací pro další úrovně byli spolužáci
Co tě vždycky motivovalo zapojit se do další úrovně? Po bronzu do stříbra a pak do zlata?
Největší motivací pro mě bylo to, že jsem v tom nebyl sám – pokračovali se mnou i spolužáci, což mi dodalo chuť jít dál. Když už jsme společně zvládli bronz a stříbro, přišlo mi smutné, abych nepokračoval dál na zlato. Zjistil jsem, že plnění aktivit mě nejen baví, ale také posouvá dál. A samozřejmě, expedice byly vždycky skvělou motivací. Strávit několik nocí v přírodě s kamarády, plánovat si vlastní trasy a překonávat překážky mě vždycky bavilo a těšil jsem se na to!
Co bys vzkázal někomu, kdo váhá, jestli se do DofE zapojit?
Stoprocentně do toho jděte! DofE je pro každého – můžete ho plnit kdekoliv a kdykoliv, a hlavně si sami zvolíte aktivity, které vás baví. Brzy zjistíte, že čas strávený s kamarády na expedicích bude nezapomenutelný, a pokud si vyberete něco, co vás opravdu zajímá, plnění aktivit na týdenní bázi pro vás nebude žádný problém!
